Loni v polovině května Prachatice zažily něco mimořádného: Folklorní soubor Libín-S Prachatice připravil s podporou hejtmana Jihočeského kraje Jiřího Zimoly, zemského hejtmana spolkové země Horní Rakousy Josefa Josefa Pühringera, senátora Tomáše Jirsy a náměstka jihočeského hejtmana Františka Slavnost světel. Jejím hlavním hostem byli zvonkaři z hornorakouské obce Altmünster na břehu jezera Traunsee. Chodníky a ulice ve městě zaplnily zhruba dva tisíce diváků. Akci připravila sice jen malinká skupinka neprofesionálních členů souboru Libín-S Prachatice, přesto se hluboce akce zapsala do myslí nejen prachatických občanů i představitelů města. Jen asi velmi těžko se podaří přivést hornorakouské zvonkaře na jih Čech. Vždyť loňské představení bylo prvním mimo území Rakouska. Rakouské nehmotné kulturní dědictví, jímž běh zvonkařů na březích jezera Traunsee je, se běžně nevyváží kamkoliv za hranice, za ním se jezdí do obcí kolem jezera - Ebensee, Traunkirchen, Altmünster či Gmunden.

Kraj kolem hornorakouského jezera Traunsee ožívá večer před svátkem Svatých třech králů prastarým zvykem "běh zvonkařů", který je směsí pohanských a křesťanských zvyků - rachot velkých zvonců odhání zlé duchy, světla svítících čepic (lze je ještě nazývat čepicemi, nebylo by lepší tomu říkat gigantické lampiony?), zpěv tříkrálových koled, běh v magických osmičkách, oválech či kruzích, symboly svatých na svítících čepicích.

Je tedy zřejmý původ dávno v pohanských dobách v tomto tajemnými legendami opředeném kraji. Blíže té současné podobě se posunul v Ebensee na jižním okraji jezera někdy počátkem druhé polovině devatenáctého století. V Ebensee se odedávna vařila sůl ze solanky dopravované sem dřevěným potrubím třeba i z více než 40 kilometrů vzdáleného Hallstattu. Bylo k tomu potřeba obrovské množství palivového dříví, které dělníci odění do bílých pracovních oděvů podobně jako jejich kolegové pracující v podzemí těžili v okolních lesů. Přišly však neočekávané katastrofy - uhlí a železnice. Spoustu lidí příšlo o práci, o obživu. Byli to hrdí chlapi, žebrat, to by bylo pod jejich úroveň. Před svátkem Svatých třech králů byla příležitost jít koledou, dům od domu. Koledovat, není žebrat, přitom to nějaký ten krejcar jistě přineslo. Aby byla koleda jiná, oživili prastarý zvyk tohoto kraje. Z krabic si vyrobili zvláštní čepice, do jejich kartonu vyřezali různé ornamenty, do krabice osadili dřevěnou konstrukcí na osazení svíček. Svítící čepice byla na světě. Na řemení si chlapi pověsily na záda kravské zvonce, které v zimě visely bez užitku v chlévech, a vyrazili na koledu. V bílých hornických oblecích, od souseda k sousedovi.

Po stopadesáti letech se rozšířil zvyk nejen v okolí jezera Traunsee.

Při letošní výpravě za zvonkaři se členové folklorního souboru Libín-S Prachatice vydali nejdřív do Altmünsteru. Tam u starobylého domu Eggerhaus (první zmínka o něm je z roku 1504). začínal program v 16 hodin 16 minut. My jsme však dorazili se zpožděním, svatí tři králové i se jejich doprovodem právě nasedali do dvou mikrobusů. Netrvalo však dlouho, to už se setmělo se ozvaly zvuky zvonců, krátce potom se dal do pohybu zvláštní průvod bíle oděných mužů a žen s gigantickými rozsvícenými lampiony na hlavách, tady jim říkají Lichtkappen - svítící čepice. Udržet je na hlavách nebylo vůbec jednoduché, foukal prudký boční vítr, aby se vůbec dalo svítící čepice udržet na hlavách pomáhali vždy někdy dva někdy tři pomocníci. K tomu všemu pršelo. Běh zvonkařů v Altmünsteru začal.

Skupina zvonkařů, tzv. pass, která přiběhla k Eggerhausu, má zhruba patnáct zvonkařů. Ve předu kráčí muž se hvězdou, za ním ještě jeden s podobnou hvězdou, další jsou již se svítícími čepicemi ve tvaru koruny či hvězdy. Ty největší mají na délku jistě tři metry, na výšku možná dva. Zejména u těch největších jsou v blízkosti. stále alespoň dva pomocníci, aby pomohli se stabilitou ve větru.

Tady je čepice, která byla vyrobena pro letošní běh zvonkařů, patří k těm větším ve tvaru koruny, je na ní znak obce Altmünster.

Krátce po tom, co se pass zvonkařů přesunul do stodoly domu Eggerhaus, opustili jsme Altmünster a vydali se do nedalekého Gmundenu. Tam začíná program na Radničním náměstí v šest večer. O půl šesté už je náměstí prázdné bez aut, obehnané provazy. A krásně osvětlené. Ještě je čas, jdeme se podívat do klikatých uliček okolo kostela. Potkáváme tři krále i s jejich doprovodem, právě přijeli dvěma mikrobusy. "Už jsme vás dnes potkali, v Altmünsteru!", říkáme jim. Králové se vydávají dolů k jezeru, tam nastupují na loď Karl Eder, který se krátce potom vydává do tmy nad jezerem.

Krátce po tom, co se pass zvonkařů přesunul do stodoly domu Eggerhaus, opustili jsme Altmünster a vydali se do nedalekého Gmundenu. Tam začíná program na Radničním náměstí v šest večer.
O půl šesté už je náměstí prázdné bez aut, obehnané provazy. A krásně osvětlené. Ještě je čas, jdeme se podívat do klikatých uliček okolo kostela. Potkáváme tři krále i s jejich doprovodem, právě přijeli dvěma mikrobusy. "Už jsme vás dnes potkali, v Altmünsteru!", říkáme jim. Králové se vydávají dolů k jezeru, tam nastupují na loď Karl Eder, který se krátce potom vydává do tmy nad jezerem.

Přesně v šest hodin se náměstím rozezněly první fanfáry trubačů, kteří z balkonu radnice hrají dál vánoční koledy.

Podle legendy prý již rok před narozením Krista se vydávají na cestu do Palestiny tři králové, tři mudrcové. Jejich cesta světem asi byla hodně klikatá, putovali prý lodí i po jezeře Traunsee. K místu narození Krista v Betlémě je dovedla hvězda. Asi někdy před sto lety si tuto přizpůsobenou biblickou legendu připomněli poprvé, Kašpar, Melichar a Baldasar znovu připluli lodí do Gmundenu.

V šest hodin a dvacet minut přirazila k nábřeží Radničního náměstí loď Karl Eder, na horní palubě byla vidět zářící hvězda, pod ní tři králové i s doprovodem. Posádka připoutala loď ke břehu, položila můstek, po kterém přešli Svatí tři králové na náměstí, aby jej dvakrát obešli a pozdravili spoustu diváků.

Svatí tři králové pak vystoupili na balkon radnice, aby se zpěvem představili, aby zazpívali tříkrálové koledy. Přiblížilo se šest hodin a čtyřicet minut, na mostu se dal do pohybu proud světel gmundenských zvonkařů. Po několika minutách již přišli na Radniční náměstí. První zvonkaři měli jednoduché svítící čepice ve tvaru jednoduchých jehlanů ozdobených papírovými třásněmi. První pass v počtu zhruba sedmdesáti zvonkařů byl tvořen členy tělovýchovného spolku. Jednoduché tvary prý nejvíc připomínají krystaly soli, mají být údajně nejbližší těm prastarým svítícím čepicím. I další pass, jehož členové jsou krojového spolku, měl jehlancovité svítící čepice.

Následovaly i passy hasičů, skautů, pass farní. Přišli zvonkaři, kteří měli svítící čepice tvaru koruny, nebo velmi komplikované hvězdy.

Radniční náměstí se postupně zaplnil stovkami zvonkařů, program tu měl trvat asi hodinu a půl, my jsme se však krátce po sedmé vydali na další cestu. Naším cílem se stal opět Altmünster.

Náměstíčko před radnicí v Altmünsteru je mnohem menší, než do gmundenské. Sem přiběhne v osm pět desítem altmünsterských zvonkařů. Je hrozně prima, když mezi zvonkaři, kteří se připravují na dnešní závěr běhu zvonkařů tady v Altmünsteru potkáváme známé. Jsou to zvonkaři, kteří loni v květnu byli u nás v Prachaticích na Slavnosti světel, jejich svítící čepice jsme mohli obdivovat o den později na Jeleních Vrších při zahájení plavební sezóny.

Na kostelní věži zazněla osmá, před radnici vběhli altmünsterští zvonkaři s nádhernými obrovskými svítícími čepicemi. Nebylo jich sice tolik jako v Gmundenu, ale zážitek pro diváky to byl větší, zvonkaři byli na dosah, zvonce se rozeznívaly v té nejmenší blízkosti. Atmosféra byla ohromná, zazněly koledy, s kasičkou obcházela děvčata v bílém. Mince hodil každý. Svařák a vánoční punč u dveří do radnice neměl sice pevnou cenu, je ale jisté, že nikdo nevhodil částku menší než obvyklou.

Běh zvonkařů v Altmünsteru skončil, dozněla poslední koleda, dozněl rachot zvonců. Ještě však bylo třeba rozloučit se s Günterem Gruberem, vedoucím altmünsterských zvonkařů, poděkovat mu za dnešní krásný zážitek, poděkovat ještě jednou za Slavnost světel v Prachaticích.
"Za rok zase na shledanou v Solné komoře!"