Dolní Němčí vzniklo v druhé polovině 13. století, kdy ji Boreš z Rýzmburka osídlil německým obyvatelstvem. Na jejím teritoriu bylo archeologickými průzkumy zjištěno rozsáhlé keltské sídliště, bohaté nálezy z období paleolitu, unětické a lužické kultury. První písemná zmínka pochází z roku 1358. Do roku 1925 byl užíván název Dolněmčí. Ve středověku se částo střídali majitelé obce. Za zmínku stojí až její přičlenění k ostrožskému panství, kdy po bitvě na Bílé Hoře bylo panství zkonfiskováno a v roce 1625 prodáno Lichtenštejnům.

Na vrhu Stará Hora se údajně nacházel hrad Lucko. Zde podle historie došlo v roce 1116 k boji mezi vojsky českého knížete Vladislava I. a uherského krále Štěpána II., tzv. "bitva na Luckém poli" o získání vlády nad krajem zvaným "Lucká provincie", v níž zvítězila česká vojska.

Obyvatelé se živili převážně zemědělstvím. V minulosti se zde například úspěšně pěstoval česnek a pro výhodné klimatické podmínky zde byl umístěn chov dostihových koní.