KRKONOŠE SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO STŘEDNÍ MORAVA JIŽNÍ MORAVA VYSOČINA VÝCHODNÍ ČECHY ČESKÝ RÁJ ČESKÝ SEVER SEVEROZÁPADNÍ ČECHY ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ PLZEŇSKO ŠUMAVA JIŽNÍ ČECHY PRAHA OKOLÍ PRAHY PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY
OBLAST JESENÍKY
  Dopravní přístupnost
Pohoří JESENÍKY
Hrubý Jeseník
Nízký Jeseník
Slezská Harta
Rychlebské hory
Kralický Sněžník
Zlatohorská vrchovina
Hanušovická vrchovina
Osoblažsko
Destinační management
 
PŘÍRODA A JEJÍ OCHRANA
  CHKO JESENÍKY
Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
 
TURISTIKA A VOLNÝ ČAS
  Informační centra
Města a obce
Osobnosti a rodáci
Agroturistika
Pěší turistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Pohádkové regiony
 
KULTURA, ZÁBAVA, SPORT
  Kultura a zábava
Sport a relaxace
Zimní sporty
Katalog KUDY Z NUDY
Aktivní dovolená
 
PAMÁTKY A ZAJÍMAVOSTI
  Památkové rezervace
Památkové zóny
Hrady a zámky
Památky a architektura
Církevní památky
Hrady a zámky
 
LÁZEŇSTVÍ
  Lázeňská zařízení
Lázeňské domy a sanatoria
Lázeňská procedura
Přírodní léčivé zdroje
 
KONGRESOVÁ TURISTIKA
  Kongresová centra
Výstavnictví a propagace
 
UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ
  Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality
 
Království perníku

Historie města Šťíty [ Historie (archivní dokument) ]

Město, které se až do roku 1947 nazývalo Šilperk, což byla jen česká verze německého Schildberg, bylo potom dočasně přejmenováno místními obyvateli na Žalkov, název se však neujal a od roku 1949 došlo k jeho oficiální změně na Štíty. Německý název lze přeložit jako zaštiťující či ochraňující kopec a přeneseně hrad. Městským znakem je osmihrotá zlatá hvězda s osmi malými hvězdičkami v červeném poli.

Historické jádro města vzniklo na okraji nejvýchodnějších výběžků Orlických hor, které se táhnou od Suchého vrchu na jih k Lázku, a na ostrohu nad říčkou Březnou (střední nadmořská výška 450 m). K původnímu centru s náměstím přibývaly postupně předměstské části Dolní a Horní Ulice, Na hutích a Na pustině. V posledních desetiletích byly ke Štítům administrativně připojovány okolní obce, napřed v roce 1976 Heroltice a Crhov, od roku 1980 Březná s Březenským Dvorem a nakonec v roce 1985 nelogicky i územně nesouvisející a poměrně vzdálené Horní Studénky a zejména Zborov; poslední dvě obce se však v letech 1990 a 1992 opět osamostatnily. Bývalý katastr 1395 hektarů (po předání 62 ha Horním Studénkám v roce 1923) se tak rozrostl na 4036 hektarů (roku 1991 2993 hektarů). Západní okraj štíteckého katastru tvoří zároveň zemskou hranici mezi Moravou a Čechami.

Štíty nebyly nikdy větším městským střediskem a v posledním století se navíc počet zdejších obyvatel spíše snižoval. Městečko s přibližně 2000 usedlíky po roce 1848 zaznamenalo do roku 1900 pokles na 1858 osob v 304 domech a do roku 1930 na 1567 osob v 306 domech; o mnohém svědčí i stagnace v celkovém počtu domů. Bylo to sice převážně německé město, ale česká menšina se zde stále zvětšovala (např. ze 77 Čechů v roce 1880 na 489 v roce 1930), a to až na jednu třetinu všech občanů před rokem 1938. Po válce a odsunu německých obyvatel nebyl Šilperk příliš přitažlivý pro nové osídlence, takže v roce 1950 zde bylo jenom 959 obyvatel ve 274 domech. Po připojení okolních obcí (bez Horních Studének a Zborova) vzrostl v roce 1980 počet obyvatel celkově na 2127 a při posledním sčítání v roce 1991 tu žilo ve 391 domech 1989 obyvatel, z toho v samotném městě ve 253 domech a 465 bytech 1487 obyvatel. Částmi Štítů jsou vedle města bývalé obce Březná, Crhov a Heroltice.

Nejstarší listina o Šilperku, dochovaná v pozdějším opise, byla datována rokem 1278 a šlo vlastně o privilegia pro šilperského rychtáře, kterému bylo svěřeno vedle městečka i 15 vsí v poměrně širokém okolí. Po roce 1308 patřil Šilperk, roku 1334 již výslovně uváděný jako město se třemi vesnicemi (Jakubovicemi, Březnou a Písařovem), pánům ze Šternberka, mj. také majitelům nedalekého Hoštejna a Zábřeha, kteří však dávali šilperské zboží často do zástavy. U Šilperka tehdy pracoval železný hamr, zřejmě se v okolí dolovala železná ruda, a u Mlýnice byly skelné hutě. Za husitských válek se město, které v té době patřilo k největším v kraji, aspoň částečně počeštilo.

Šternberkové, jejichž znamení vešlo do městského znaku, prodali v roce 1464 část šilperského statku, který se během doby rozrostl, k panství Zábřeh. V roce 1480 odkoupil od Albrechta ze Šternberka druhou část český šlechtic Jan z Dalčic. Vedle městečka s tvrzí a kostelem to bylo jedenáct vsí, hamr nad Šilperkem a skelné hutě. Od té doby se zde vystřídalo několik dalších rodů až do roku 1624, kdy byl celý majetek zabaven Janu Odkolkovi ml. a přidělen Lichtenštejnům, kteří jej připojili k rudskému panství. Za třicetileté války bylo město velmi zpustošeno, zejména Švédy roku 1646, a ze zdejšího hradu či hrádku zůstaly jenom rozvaliny. Mezi členy městské obce získávali stále větší převahu němečtí osadníci, takže v roce 1677 podle lánového rejstříku byla mezi 104 usedlými (z toho 4 novousedlíci) jenom asi třetina s českými jmény, z 29 lánů bylo obděláno jenom 13.

Městečko začalo postupně ztrácet na významu, i když zůstalo i nadále řemeslnickým, především plátenickým střediskem pro bezprostřední okolí. Roku 1744 bylo téměř celé vypáleno pruským vojskem. Musel být postaven i nový farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Škola je zde uváděna již roku 1672. Šilperk v roce 1799 a 1802 postihly další velké požáry. V okolí se stále ještě dolovala železná ruda, ale nevznikl zde žádný větší průmyslový podnik. V roce 1834 měl Šilperk 318 domů a 1783 obyvatel.

Po revolučním roce 1848 se Šilperk stal střediskem soudního a berního okresu, který patřil k politickému okresu Zábřeh. Úřady byly umístěny v budově uprostřed náměstí z roku 1 857, která sloužila zároveň i jako radnice. Konkurence průmyslu a strojů zapříčinila hlubokou krizi šilperského přadláctví a plátenictví, ze které se městečko již nevzpamatovalo a zařadilo se i s okolními vesnicemi k nejchudším oblastem severní Moravy. Navíc postihl Šilperk roku 1889 opět velký požár.

Textilní průmysl se uchytil spíše v severní části údolí Březné, zejména v Červené Vodě. Teprve v roce 1872 byla postavena první významnější silniční spojnice přes Šilperk do Lanškrouna. V roce 1899 byla sice otevřena lokální železniční trať ze Šilperka do Králík a do Dolní Lipky, ale ta měla jen místní význam. Ve městě vzniklo několik poměrně malých podniků, spíše řemeslných závodů, a to až ke konci 19. století. Část obyvatel nalezla obživu v domácké výrobě kartáčů, punčoch a jiného zboží, z větších závodů tubyla pila s výrobou beden a lepenky, tírna lnu a cihelna. Po roce 1918 vznikla v Šilperku menší továrna na výrobu kartáčů a české kartáčnické družstvo Sedok.

Za této situace mělo v hospodářském životě města stále značný význam zemědělství, kterému se věnovali i mnozí usedlíci kolem náměstí. V roce 1900 bylo v šilperském katastru obhospodařováno celkem 1388 hektarů půdy, z toho přes 900 ha tvořila poměrně málo úrodná pole; také počet 70 koní a 542 krav svědčí o značném významu tohoto odvětví v životě města.

Až do roku 1918 měli rozhodující slovo ve městě reprezentanti německého obyvatelstva. Česká menšina si sice vymohla již v roce 1909 zřízení vlastní obecné školy, ale větší vliv získala až za první republiky, kdy byla v Šilperku otevřena i česká měšťanská škola, odborná zemědělská škola a nakonec i škola pro ženská povolání.
Také politický a spolkový život se v městečku až na několik výjimek stále výrazněji rozděloval podle národnostní příslušnosti. Mezi německými voliči měla nejvíc přívrženců napřed křesťanskosociální strana, ale dost občanů hlasovalo i pro nacionalistické strany. Ve volbách v roce 1935 zvítězila i zde Henleinova Sudetoněmecká strana, i když ne tak jednoznačně jako v jiných německých místech. Vzhledem k sociálním podmínkám si udržela relativně značný vliv u německých dělníků KSČ. České hlasy byly rozděleny vždy mezi několik stran.

V říjnu 1938 byl Šilperk s celým soudním okresem začleněn do oblasti tzv. východních Sudet s landrátem v Zábřehu. Mnoho Němců muselo položit život za Hitlera na různých frontách druhé světové války. Česká menšina byla umlčena a všechny české školy byly zavřeny. Město bylo osvobozeno až 9. května 1945 a potom v poměrně krátké době změnilo podstatně svou tvář, když sem přišli z okolních obcí čeští osídlenci a německé obyvatelstvo bylo odsunuto.

Ani po roce 1948 nevznil ve Štítech i okolí nějaký větší průmyslový podnik. Roku 1949 byl zrušen i okresní soud. Ze starších závodů se udržela pila a dřevovýroba, cihelna, tírna Inu, výroba kartáčů a pekárna, nově byl postaven počátkem sedmdesátých let jen malý kovopodnik a zřízena družstevní výrobna konfekce. Poměrně chudé zemědělství prožívalo těžkou dobu již v rukách nových osídlenců a jeho krize se ještě prohloubila po založení menšinového JZD v roce 1951. Situace se změnila k lepšímu až po zřízení Státního statku Štíty v roce 1964, který začal obhospodařovat kolem 3600 hektarů půdy v katastru města i v okolních vesnicích.

Po osvobození v roce 1945 byly ve Štítech obnoveny české školy, jen rodinná škola byla zrušena a zemědělská odborná škola byla přeměněna na zemědělské odborné učiliště. V roce 1949 zde byl zřízen okresní dětský domov. Nyní je ve Štítech vedle základní školy a zvláštní školy internátní výchovný ústav mládeže s léčebnou péčí. Je zde pošta, železniční stanice, kino, zdravotní středisko a katolická fara. Postupně byla přece jen zlepšena i turistická přitažlivost městečka, např. vybudováním nákupního střediska, sportovního areálu, koupaliště a kempinku. V roce 1990 bylo ve Štítech celkem devět obchodů, ale jenom jedno pohostinství a dvě ubytovací zařízení (vedle kempinku).
Z historických památek je nejdůležitější zdejší barokní farní kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1755, který musel být částečně opraven po zmíněném požáru roku 1889. Morový sloup na náměstí z roku 1716 byl obnoven v roce 1868. Chráněna je i socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí z roku 1732 a socha sv. Anny u hřbitova z roku 1769, jakož i původně renesanční radnice, upravená roku 1734 na barokní měšťanský dům (čp. 38). Vlastivědná tradice předpokládá, že za kostelem existovala středověká tvrz. Zbytky další tvrze, která není doložena v písemných pramenech, se dochovaly v lese nad řekou Březnou (14.-I5. stol.). Na budově školy je umístěna busta Josefa Kocourka (1909 až 1933), učitele a levicového spisovatele, který zde působil a inspiroval se tu k napsání knihy Zapadlí vlastenci 1932.

K 700. výročí založení města napsal učitel a spisovatel, rodák z Horních Studének, Václav Rýznar publikaci s názvem "Štíty 1278 - 1978”. V ní zasvěceně provází čtenáře historií Štítů od 13. století do dneška.

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.stity.cz

AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 49, 05.08.2003 v 14:55 hodin
Copyright 1998-2025 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
REGIONY A OBLASTI ČR
  Turistické regiony ČR
Turistické oblasti ČR
 
VYHLEDÁVÁNÍ
  Vyhledávací centrum
Rejstřík oblasti
DATABANKA AKCÍ
 
AKTUALITY A ZPRÁVY
  Tiskové zprávy
Aktuality
 
SLUŽBY PRO TURISTY
  Informační centra
Průvodcovské služby
Tlumočníci a překladatelé
Bankovní služby
Turistický produkt
Záchranné služby
 
KALENDÁŘ AKCÍ OBLASTI
  Akce pro děti
Kino, divadlo, výstavy
Folklorní akce a festivaly
Turistické akce
Kalendář kongresů, konferencí
Kalendář veletrhů a výstav
 
FOLKLOR A TRADICE
  Etnografický region
Etnografický subregion
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
 
KLUB ČESKYCH TURISTŮ
  Krajská oblast KČT
Odbor KČT
Turistické odznaky a známky
 
REGIONÁLNÍ ROZVOJ
  Regiony a sdružení
Investiční příležitosti
Průmyslové zóny
Nemovitosti na prodej
Průmyslová výroba
Potravinářská výroba