České jméno i německý název Eisenberg an der March souvisí s ložisky železné rudy, jež se v minulosti v okolí dobývala. Rozlišující přívlastek "nad Moravou" byl k názvu přidán v roce 1880, aby městys Rudu odlišil od jiné lokality téhož jména na Rýmařovsku. Dříve byla obec označována také jako Česká Ruda na rozdíl od Německé Rudy u Rýmařova. Dolování připomíná rovněž postava horn-ka při práci, zobrazená na obecní pečeti ze 17. století.

Dnešní administrativní jednotka vznikla teprve v nedávné době postupným připojováním několika dříve samostatných obcí k Rudě nad Moravou. Již v roce 1960 se staly její částí Hostice, v roce 1976 Štědrákova Lhota a konečně v roce 1980 Bartoňov s Radomilovem a Hrabenov. Těmito integracemi se vytvořil areál o rozloze 2502 hektary, v němž v roce 1991 žilo 2411 obyvatel v 852 bytech a 662 domech.

Katastr vlastní Rudy o rozloze 380 hektarů je na východě tvořen řekou Moravou. Jejím údolím vede železniční trať ze Šumperka do Hanušovic, k níž se u rudského nádraží připojuje silnice odbočující v Olšanech z hlavní komunikace ze Šumperka do Červené Vody. V západní části katastru se zvedá zalesněná hora Žďár. Městys je položen na pravém břehu Moravy a má střední nadmořskou výšku 325 m.

Od poloviny 19. století si Ruda udržovala celkově konstantní, i když v letech jednotlivých sčítání dosti rozkolísaný počet obyvatel. V roce 1880 zde žil0 795 osob, v roce 1900 ve 132 domech 919 obyvatel. Převaha byla na straně českého etnika, ale v minulosti byla v Rudě silná německá menšina, jejíž počet se po roce 1918 snižoval. V roce 1900 bylo Němců 357, ale v roce 1930 již jen 124 z celkového počtu 982 obyvatel. Proto se po druhé světové válce výrazněji neprojevil odsun a v roce 1950 žilo v Rudě nad Moravou ve 207 domech 865 osob. Při posledním sčítání v roce 1991 zde bylo zjištěno dokonce 1019 obyvatel a 241 domů. Středisková Ruda nad Moravou je jednou z mála venkovských lokalit na Šumpersku s příznivým demografickým vývojem.

Pod latinským názvem Ferreus Mons (železná hora) se vesnice objevuje v pramenech od počátku 14. století. Již tehdy zde byl kostel a fara, jež od roku 1350 náležela k nově vytvořenému biskupství v Litomyšli. Ruda tehdy zřejmě příslušela k zábřežskému panství pánů ze Šternberka. V roce 1397 byla markrabětem spolu s dalšími osmi vesnicemi udělena Petrovi z Kravař a tehdy se začal vytvářet zárodek budoucího rudského panství. Jeho majiteli (ještě v rámci zábřežského panství) byli od roku 1447 Tunklové z Brníčka, v letech 1508 až 1512 Mikuláš Trčka z Lípy a téměř do konce 16. století páni z Boskovic. V okolí se tehdy těžila ruda a železo bylo zpracováváno místními hamry,jež se připomínajíjiž koncem 14. století.

Když v roce 1596 kupoval ze zábřežského panství vydělené rudské panství majitel Velkých Losin Jan ml. ze Žerotína, bylo tvořeno 17 vesnicemi. Příští majitel Bernard ze Žerotína postavil v Rudě počátkem 17. století renesanční zámek. Stavbu provedenou podle velkolosinského vzoru dokončil až známý předák odboje moravských stavů proti habsburskému trůnu Ladislav Velen ze Žerotína. Po porážce odboje byly jeho statky konfiskovány a v roce 1622 získal rudské panství spolu s dalšími majetky kníže Karel z Lichtenštejna. V průběhu třicetileté války bylo panství značně poničeno, zvláště Švédy v roce 1643. V Rudě zanikla fara, byla znovu obnovena až v roce 1676 a brzy potom byla ve vesnici zřízena škola. O rok později vykázal lánový rejstřík v Rudě jen 12 hospodářů. Většinu obyvatel vsi totiž tehdy tvořili úředníci a sloužící panské správy na rudském zámku. V roce 1834 bylo v Rudě, která se tehdy dělila na Dolní a Horní, 121 domů a 81 8 obyvatel.

Po zániku vrchnostenského zřízení v roce 1848 připadla Ruda k politickému i soudnímu okresu Šumperk. V šedesátých letech 19. století byla vesnice povýšena na městys. Složitý národnostní vývoj vedl v roce 1896 k jeho rozdělení na dvě samostatné obce, českou Horní Rudu a německou Dolní Rudu, jež byly opět sloučeny v roce 1920.

Jako středisko vrchnostenské správy a velkostatku byla Ruda místem s několika průmyslovými podniky. Již v roce 1835 byla založena Felderova jirchárna. V obci byl lihovar (do roku 1934), mlýn a pila. V roce 1908 zahájila výrobu Machova továrna na cukrovinky a čokoládu. V meziválečném období poskytovala až 100 pracovních příležitostí a výroba perníků se zde udržela dodnes. Také tradiční výroba knoflíků, založená v roce 1873, pokračovala i po druhé světové válce.

K lichtenštejnskému velkostatku náleželo v roce 1885 celkem 5622 hektarů půdy, z nichž naprostou většinu (5009 hektarů) tvořily lesy. V rámci první pozemkové reformy je převzal do vlastnictví československý stát a od roku 1926 byla v Rudě správa státních lesů.

Jako protějšek české školy byla v roce 1896 zřízena v Dolní Rudě škola německá. Od roku 1919 začalo vyučování v měšťanské a později v pokračovací škole. Nejsilnější politickou stranou v městečku byla strana lidová, ale výrazné pozice měli zásluhou dělníků olšanské a alojzovské papírny i komunisté a sociální demokraté. Příslušníci německé menšiny volili v roce 1935 především Sudetoněmeckou stranu.

Po druhé světové válce se ještě zvýraznil střediskový charakter obce. Kolektivizační úsilí bylo relativně úspěšné až v roce 1957, ale zdejší JZD se stalo základem agropodniku, k němuž byla v letech 1961 až 1974 postupně integrována družstva okolních obcí. V roce 1990 hospodařilo zemědělské družstvo Ruda nad Moravou se sídlem v Hosticích na 1680 hektarech půdy, z té však bylo jen 752 hektarů půdy orné. Lesy v okolí byly obhospodařovány rudským Lesním závodem. Středisková obec měla v roce 1990 železniční stanici, poštu, úplnou základní školu, zdravotní středisko, lékárnu, kino, nákupní středisko, dvě prodejny potravin, restauraci a vinárnu.

Památkou pozdně renesanční architektury v Rudě je čtyřkřídlý patrový zámek z roku 1610 s ohradní zdí, uzavřeným arkádovým nádvořím a hranolovou vestavěnou věží. Empírový komplex bývalého lihovaru se dochoval v původní dispozici z první poloviny 19. století. Funkční a urbanistickou součástí bývalého lihovaru je dům čp. 72 z první třetiny I 8. století. Památkou empírové architektury je také dům čp. 3 z roku 1818. Památkově chráněny jsou barokní socha Panny Marie z roku 1715, sousoší sv. Josefa Pěstouna z roku 1729, klasicistní sousoší sv. Jana Nepomuckého z roku 1789 a empírové rustikální sousoší Kalvárie z roku 1825.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.ruda.cz