Historie města Počátky [ Historie (archivní dokument) ]
Původně Počátky nejspíš představovaly pouze trhovou vesnici. Dodnes je patrný starý půdorys osady - ulice podél cesty (spojující Jihlavu a Jindřichův Hradec), rozšiřující se ve střední části, kde došlo k založení kostela. Podle archeologických nálezů i písemných zpráv osídlení Počátecka nesahá dále než do 2. polovině 13. století, což ovlivnil fakt, že se nacházíme na Českomoravské vrchovině, tj. v nadmořské výšce kolem 600 - 750 m n. m., v oblasti, která k usazení díky kamenité půdě, bažinám a rašeliništím příliš nelákala. Navíc krajinu po celé 12. století a pravděpodobně ještě v 1. polovině století třináctého pokrýval prales, tvořící přirozenou zemskou hranici s Moravou. Oblast se zalidnila až během německé kolonizace, která postupně pronikala proti proudům říček a potoků i do výše položených míst.
Právě s prameny vodních toků souvisí i jméno našeho města (pramen je vlastně POČÁTEK každého potůčku, potoku, říčky, řeky ..., a těch se v okolí Počátek nachází několik), přestože pověst zachycená v 17. století vypráví, že toto jméno pochází od putování praotce Čecha do "země zaslíbené". Při své cestě na horu Říp se údajně v jednom místě zastavil a prohlásil, že ze je POČÁTEK země, kterou sliboval. Na tomto místě pak vznikly zdejší Počátky.
Nejstarší písemná zpráva pochází z konce 80. let 13. století (nejspíše se váže k roku 1289, který byl oficiálně uznán i pro oslavy 700 let Počátek v roce 1989) a pojednává o klatbě, kterou vyhlásil biskup Tobiáš na služebníky pasovského biskupa, když loupili na Počátecku, a o jejím zrušení.
Těsně po přelomu následujícího století (1303) se z temnoty nevědění vynořuje první známé jméno počáteckého majitele. Je jím Vítek ze Švábenic, respektive jeho manželka Perchta z Kralovan, která mu Počátky přinesla věnem. Dovětek této zprávy upřesňuje, že přednostní právo na dědictví má její syn (zřejmě z prvního manželství) Vítek ze Šternberka. Pak se až v 50. letech 14. století uvádí jako majitel Štěpán z Březnice a ještě později páni z Hardeka. Také oni Počátky dlouho nedrželi, 8. září 1389 je prodali Jindřichovi III. z Hradce. V této prodejní smlouvě jsou poprvé nazvány městem.
Z poloviny 14. století pochází první zmínky o kostele sv. Jana Křtitele - připomínají ho erekční knihy z roku 1354.
Páni z Hradce se tedy v roce 1389 stali i pány Počátek. Tomáš Pešina z Čechorodu (zaznamenal i výše uvedenou pověst) uvádí, že město za věrnost Menhartovi z Hradce během husitských válek získalo v roce 1439 právo zbudovat zděné hradby. Bohužel se privilegium s touto milostí nedochovalo, nejstarší máme až z roku 1504 a v něm se mj. píše, že město Počátky bylo "před mnohými letmi minulými zdí ohrazeno, a potom skrze Žižku a jeho pomocníky zkaženo a zrušeno, předměstíčka zbořena ...". To by znamenalo, že hradby mohly město chránit skutečně i dříve, ale nemáme pro toto tvrzení dostatek pramenů. Hradby nebyly opraveny po požáru v r. 1821 (v té době došlo i ke stržení obou městských bran) a jejich zbytky jsou v některých částech viditelné dodnes.
Obyvatelé žijící v části města, které se týkalo ohrazení, v tomto rode obdrželi také právo svobodné odúmrtí, tedy právo odkazovat majetek nejen svým potomkům. O čtyři roky později (1508) došlo k jeho rozšíření i na obě počátecká předměstí a roku 1514 Adam z Hradce předešlá privilegia znovu potvrdil.
Během 16. století množství zpráv o městě a o životě v něm vzrůstá. Postupně město získalo další výhody- jednotlivé trhy (1556 Ferdinand I. povoluje třetí jarmark v roce a týdenní trhy každou sobotu), volnost stěhování (1559), vaření piva (1577 - Adam II. stanovil přesně vaření a šenkování piva, ale pivo se vařilo už dříve, protože už před rokem 1549 je doložena v Počátkách sladovna) a další milosti, které podpořily rozvoj města. Začínáme se také setkávat s městským erbem, do něhož přešel znak vrchnosti (hradecká růže) a od roku 1551 dokonce s městskou pečetí.
Páni z Hradce byli počáteckou vrchností do roku 1604. V tomto roce zemřel poslední mužský potomek rodu Jáchym Oldřich z Hradce a jeho smrtí vymřel po meči celý rod. Zůstala jediná žena jménem Lucie Otýlie provdaná za hraběte Viléma Slavatu. Na něj, a tím na rod Slavatů z Chlumu a Košumberka, přešlo celé hradecké dědictví včetně Počátek. Přesto Vilém Slavata svou ženu považoval za dědičku a sám ústně i písemně vystupoval jen jako její zástupce.
Pod jejich správou Počátky přečkaly nešťastné 17. století. Nešťastné pro to, že jeho první polovinu vyplnila třicetiletá válka, kterou dokonaly během druhé poloviny století opakované požáry. Roku 1653 uhodil blesk do kostelní věže, od ní chytil kostel a oheň se rozšířil na některé sousední domy. Další požáry postihly město v letech 1662, 1674 a nejspíše v 50. - 70. letech ještě víckrát. V roce 1688 se přistoupilo k opravě - výstižněji řečeno k nové výstavbě - kostela sv. Jana Křtitele (do roku 1693). O rekonstrukci hradeb nás informuje klenák z horní brány s letopočtem 1701, který byl po jejím zboření zasazen do průchodu domu čp. 9. V této době však už počátky nepatřily Slavatům.
V roce 1691 zemřel tehdejší pán Leopold Slavata a panství se po něm měl ujmout poslední mužský člen slavatovského rodu, jeho bratr Karel. Ten však odmítl, protože po honu v roce 1662 u Telče, při kterém spadl do vlčí jámy a pak dlouho volal o pomoc, vstoupil do řehole na důkaz vděčnosti za své zachránění, a o světské záležitosti přestal mít zájem. Rozsáhlé hradecké statky byly rozděleny (1693) na pět dílů mezi rodiny jeho sourozenců. Žirovnické panství s Počátkami tímto způsobem získala Anna Lucie Slavatovna s manželem Adolfem Vratislavem ze Šternberka. Šternberkové se tak stali poslední počáteckou vrchností.
Manželé potvrdili roku 1694 městu všechna privilegia a v roce 1698 polepšili jeho městský erb, v němž spojili hradeckou růži a šternberskou hvězdu. Vznikl tak modrý štít polcený zlatou linií, v pravé polovině nesoucí zlatou osmihrotou hvězdu a pod ní zlata písmena AW (= Adolf Vratislav), v levé polovině se zlatou pětilistou růži a pod ní zlatým AL (= Anna Lucie). Přidána byla ještě koruna a po stranách dva andělé - štítonoši. Starou podobu znaku však Počátečtí nezavrhli a užívali ji dále na menší pečeti i při jiných příležitostech, nová se stala oficiálním znakem města je jím dodnes.
V 18. století Počátky pokračovaly v obnově města a roku 1723 se nad město opět vztyčila věž. Ještě před tím byly barokně přestavěny oba další počátecké kostely (kostel Božího těla na hřbitově a kostel sv. Kateřiny v lázních za městem) a v roce 1720 se na náměstí objevilo žulové trojboké sousoší s dominantou sv. Jana Nepomuckého. Honosné stavby ukazují na zlepšení finanční situace měšťanů, na níž se přičinila především četná řemesla. Zvlášť příznivé období zaznamenala výroba sukna, která získala významné odbytiště u armády.
V roce 1783 město využilo uvolnění poddanských povinností za vlády Josefa II., z poddanství se vykoupilo a zřídilo si magistrát, který si obhospodařoval politickou a soudní agendu. Vrchnosti tak zůstalo pouze patronátní právo.
